NEDOČKAVÉ SRDCE

Antonín Sova

Nevidíš svítit oken – sníh bílý se chumelí. – Kéž by už s prášníků zlatý prach střásla jíva! Snad sever a jih se s nebem a zemí domluví? Když srdce se zadívá do tmy, hned něco v něm samo zpívá. To v tobě se srdce okamžik světlý rozsvítil v smích, je jaro to docela rozkvetlé na vrších domácích, neb světélkuje to moře neb sama snů perletí Paříž, či malá ty uličko v zapadlém městě tak záříš? Neb vidím už zář to své noci, noci severní, kdy stáří je celé laviny ledu a sněhu nésti? Či nedočkavostí vidím předčasné prameny s hor již řítit se, svítit, a stromy bíle hořet a kvésti?

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

370. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. jaro v srdci (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Sad zapadlý a tichý jako snění. (Růžena Jesenská)
  3. Cos táhle šumí... (Josef Václav Sládek)
  4. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)
  5. Stesk. (Alois Škampa)
  6. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  7. Vstup. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V ROZPUKU. (Josef Václav Sládek)
  9. Když jaro prchá. (Adolf Heyduk)
  10. Čas lásky minul... (Ludvík Lošťák)