NEDOČKAVÉ SRDCE

Antonín Sova

NEDOČKAVÉ SRDCE
Nevidíš svítit oken – sníh bílý se chumelí. – Kéž by už s prášníků zlatý prach střásla jíva! Snad sever a jih se s nebem a zemí domluví? Když srdce se zadívá do tmy, hned něco v něm samo zpívá. To v tobě se srdce okamžik světlý rozsvítil v smích, je jaro to docela rozkvetlé na vrších domácích, neb světélkuje to moře neb sama snů perletí Paříž, či malá ty uličko v zapadlém městě tak záříš? Neb vidím už zář to své noci, noci severní, kdy stáří je celé laviny ledu a sněhu nésti? Či nedočkavostí vidím předčasné prameny s hor již řítit se, svítit, a stromy bíle hořet a kvésti? 93

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova