VEČERNÍ STÍNY.

Louis Křikava

Když slunce hled shasne a měsíc svůj žlutý(Na) na krajinu stmělou rozevře zrak(Na) na koberce luhů na smutných vrb pruty(Na) modravých stínů se shoupne mrak(Na) na hořící květy mých zahrad si lehne(Na) nádechem sinavým zabarví dol(Na) a od květu ku květu ssát rozkoše se sehne(Na) Smrtihlav Zániku apoštol(Na) S žárem jenž v krajině za doby denní(Na) ó jak je prudkým a těžkým ten žár(Na) místo si nad květy luhů mých smění(Na) stín modravých par(Na) a v sítinách vrbinách i olší shluku(Na) si sinavé postavy dávají ruku(Na) a na všem jich tenounký visí cár(Na) a zahradou(Na) plíživým krokem ke mně jdou(Na) a dveří úzkou skulinou(Na) se v děsnou tiš ložnice prolinou(Na) A nemožno nemožno abych prch(Na) před tenkými prsty zlověstných mlh(Na)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

161. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVÁTEČNÍ TICHO (Antonín Sova)
  2. Determinismus. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ŽÁR POLEDNE (Antonín Macek)
  4. PÍSEŇ ČERVNA. (Bohuslav Květ)
  5. None (Karel Leger)
  6. Na dušičky. (Josef Svatopluk Machar)
  7. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  8. Krajina v mlze. (Antonín Sova)
  9. LÉTO (Alfons Breska)
  10. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)