SVÁTEČNÍ TICHO

Antonín Sova

Skřivanů v jasné výši nevidět, jen dole vůni květů hřbitovních roznáší větru jarní prudký let. Je tichá mrtvých zahrada, několik století se propadá, několik rodů z dvorců, z nízkých chalup těch, tu ve věčných a mlčenlivých snech své svátky světí něžnější, když lučních květin věnce se na hrobech jím navejší. Tu z rozoraných polí, z opuštěných cest i kolem vsi se jasní zeleň stromů, že domky ze vsi bledě prosvitají a za vsí sosen zeď temnější jest. A dálky světlou mhou se hlouběj ztrácet zdají, že zelenější opar osyk, vrb a bříz, že vzdušnější se kreslí v kopcích všeho rys. Jen z ticha nesmírného hry z návsi dětská vzkřikne ozvěna, neb v údolí z potoka vzbouřeného vyhrůžka v stráních ztracená, neb z kostela kdes na výši zvuk varhan, když se všecko utiší, přes sosny mohutné, jež k nebi ční v jakési slávě sváteční, se snáší živých modlitbou a hlasem a splývá s mrtvých snem, s jich nečítaným časem.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

299. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)
  2. Determinismus. (Josef Svatopluk Machar)
  3. None (Karel Leger)
  4. VELIKONOČNÍ SKŘIVANI (František Serafínský Procházka)
  5. HORSKÁ KRAJINA (Antonín Sova)
  6. Krajina v mlze. (Antonín Sova)
  7. BALADA Z ODKVĚTLÉ KRAJINY (Antonín Sova)
  8. Za slunných dnů. (Antonín Sova)
  9. Tichá vzpomínka. (Karel Babánek)
  10. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)