HORSKÁ KRAJINA

Antonín Sova

Zimomřivé jsou kopce. Zjizvené stromky. Květiny všední. Od ovcí drobné, okusované domky, a v nich u stavů stařečci bědní, od šňůr korálů nevěsty bledé skrze stromoví bledí na hory šedé v dlouhém čekání na ženichy. Kotvy starců a žen jsou spuštěny do záhrobí. K bezlidné hospodě zírají hroby. Hřbitov je mlčenlivý a tichý, pobořenou jenž zídkou se dívá, větrnem hor neb cvrčky zpívá. Rána jdou s hor a večery z údolí. Duchaři duchaře větří večerem pozdním kašlem suchým, kašlem tuberkulosním žijíce nad životem, kde nic už nebolí.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

393. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  2. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  3. STARÁ ŠTĚPNICE (Hermor Lilia)
  4. SVÁTEČNÍ TICHO (Antonín Sova)
  5. LOUKA MEZI LESY. (Karel Červinka)
  6. DÁMA S PSÍKEM (Antonín Sova)
  7. MLÁDÍ JANA Z HUSINCE. (Antonín Sova)
  8. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)
  9. REMINISCENCE Z GOETHA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Cestou Hollandskem. (Jaroslav Vrchlický)