BALADA Z ODKVĚTLÉ KRAJINY

Antonín Sova

Podivné ticho uvnitř polí, roj ptáků krouží pod vilou. Topoly hledí po okolí. Uvadlých květin smutek bolí. Lze umřít s touhou ožilou? V tom domě tichém zrakům skryta prožila trochu nudných let. Pak vzkázala, že všeho syta, že netmí se a nezasvítá, že lhostejný jí muž i svět. Hvězdami vesmír ostříbřený výškami mate chladnými! Rtem provívá ti jméno ženy. Plá měsíc na chat bílé stěny, loď skřípe vesly tmavými. V křech zažloutlých se stíny výší proťaty světlem bělavým. Kraj vůní obtížen je, tišší, parami louky vlhce dýší, v tmu perleťový stoupá dým. Něco tu zbylo, dosud voní, jak chvělo by se v stříbru hvězd. Keř nějaký tu šeptá po ní, tak pružně břízy kmen se kloní a třeslic stvol tak chabý jest. Něco jak ona rychle zrálo a vyžilo se, uvadlo. Jak ona květ i plody dalo. A tragicky pak umíralo si znechutíc to divadlo.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

386. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Píseň ptačí. (Augustin Eugen Mužík)
  3. NA HORÁCH. (Irma Geisslová)
  4. SVÁTEČNÍ TICHO (Antonín Sova)
  5. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)
  6. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. None (Karel Leger)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. SMUTNÝ MILENEC (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)