Píseň ptačí.

Augustin Eugen Mužík

– – – – – – U lesa omženého kam šel již večer spat, keř trčel šípkový, a z větví sterých ran proud vonný, nachový se květů vyřinul. Pták dřímal v trnech jeho. V tom vítr zavanul. Tu pták se ozval v ráz, a jako krve tok se rozlil jeho hlas tak smutně, stlumeně a v dálce tiše has’. O hrobu pěl, jenž spí pod keřem růží v houští, že širém na světě jen on ví o něm sám a onen růží keř, jenž v mrtvé srdce spouští své mladé kořeny. Hrob sám, tak sám, tak sám! A píseň umdlená jak tichá bolest vála tou nocí mlčící. Kol krajina dál spala –

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

224. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Introdukce do pohádkové noci. (Antonín Sova)
  3. Siesta. (Otokar Březina)
  4. PAN (Jan Opolský)
  5. VEČER V TYROLSKU. (Ladislav Linhart)
  6. LETNÍ VZPOMÍNKA. (Karel Červinka)
  7. KRUTÉ LÉTO (Antonín Sova)
  8. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  9. I. Byl vonný večer, v podletí jak bývá, (Jaroslav Vrchlický)
  10. LISTOPAD. (Josef Svatopluk Machar)