Siesta.

Otokar Březina

Sen modří šedivých ve stínech sněhu ožil, však záře usnula ve zrůžovělých žlutích; ve štolách světla vzduch se v ztuhlých vrstvách složil a sípot os, jímž kvílí kola větrův, utich. Klid bílých linií se tíše krajem snoval v šat slabě vzdmutých ploch a lesů mrtvým ladem; let ptáků v azuru čar sítě nerýsoval, dech živých nesrážel se v bílou páru chladem, jen Velká Myšlénka jak oblak táhla nivou, hrou stínů mluvila, snem světel, hlasem ticha, sil sepjetím a dominantou zádumčivou, jež z hudby sněžných vln do lidských duší dýchá.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

223. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SNY – TMAVÉ VESNICE (Antonín Sova)
  4. Píseň ptačí. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ticho pastvin. (Antonín Sova)
  6. Měsíc v zimě. (Antonín Sova)
  7. PÍSEŇ ZIMNÍ (Antonín Sova)
  8. Krajina u Labe. (Antonín Klášterský)
  9. BŘÍZA. (Sigismund Bouška)
  10. ROZLITÉ VODY. (Jaroslav Vrchlický)