PÍSEŇ ZIMNÍ

Antonín Sova

Když zimní jde noc a bílý je les a větrná bouří se rovina, kdo kráčí tu, na krb, a na oči dvě, jež čekaly ho kdys, vzpomíná. Pěšinou utvrdlou doduněl krok a rozlitý potok zamrzal, kořenů těžce se držel již břeh a vítr Istně vál a těžce se rval. Kdo denně tu kráčí, co poví mu táž pěšina se vsí tou šedivou? Ošlehán nocí a větrem a tmou, zda ohřeje se tam u očí dvou?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

130. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. V PRALESE. (Josef Václav Sládek)
  3. Po dni šerém pustý večer přišel, ( H. Uden)
  4. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Předjarní noc (Antonín Sova)
  6. VE VŮNI BAZALEK. (Irma Geisslová)
  7. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  8. Siesta. (Otokar Březina)
  9. VEČER. (Karel Babánek)
  10. V pohodě jara. (Antonín Klášterský)