Píseň ptačí.

Augustin Eugen Mužík

Píseň ptačí.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – U lesa omženého kam šel již večer spat, keř trčel šípkový, a z větví sterých ran proud vonný, nachový se květů vyřinul. Pták dřímal v trnech jeho. V tom vítr zavanul. Tu pták se ozval v ráz, a jako krve tok se rozlil jeho hlas tak smutně, stlumeně a v dálce tiše has’. O hrobu pěl, jenž spí pod keřem růží v houští, že širém na světě jen on ví o něm sám a onen růží keř, jenž v mrtvé srdce spouští své mladé kořeny. Hrob sám, tak sám, tak sám! A píseň umdlená jak tichá bolest vála tou nocí mlčící. Kol krajina dál spala – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – [113]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík