ODPUŠTĚNÍ.
Jen ústřic vzpomínám a jiskrného vína,
ne soust těch, která jsem životu z dlaně rval,
žen drahých vzpomínám, jichž vášeň kryje hlína,
ne děvčat ubohých, jichž skryt mi karneval.
Cest nevzpomenu dnes, jichž kámen nohy drásal,
vzpomínám svěžích jen a klidných měkkých cest,
ne, kde jsem plakal tak, leč kde jsem štěstím jásal,
tmy nevzpomínám, vzpomínám jen hvězd!
Neznám již rukou těch, jež zrádně hruď mi protkly,
jen těch, jež horečné mé čelo chladily,
a těch vzpomínám úst, jež rány mé se dotkly,
ne těch, jež v bídné lži rty moje hladily.
Zapomněl mraku jsem, jenž na můj kraj se snesl.
Svou dávám k žití zášť všech světa do vichřic.
Chci zapomenout dnes, kdy, proč a jak jsem klesl.
Já dávám málo tím a beru za to víc.
44
OBSAH.
Předmluvou7
Pozdrav9
Paul’ Verlaine!10
Víra12
Ano, to jsou ta okna13
Předzvěst14
Před branami!15
Má romance nemoderní17
Tvá romance19
Neplač20
Příchod večerů21
Vyznání23
V nemoci25
Večerní stíny27
Dne nemám29
Neštěstí na obzoru30
Noc hvězdná31
Melancholie32
Návrat8333
Gisela34
Ve chrámu vyzvánějí36
Notturno38
V šedém domě. I. Koncert nemocných39
II. Ondřejovo neštěstí40
III. Trpké sloky42
Odpuštění44
E: lp; 2004
[45]