ODPUŠTĚNÍ.

ODPUŠTĚNÍ.
Jen ústřic vzpomínám a jiskrného vína, ne soust těch, která jsem životu z dlaně rval, žen drahých vzpomínám, jichž vášeň kryje hlína, ne děvčat ubohých, jichž skryt mi karneval. Cest nevzpomenu dnes, jichž kámen nohy drásal, vzpomínám svěžích jen a klidných měkkých cest, ne, kde jsem plakal tak, leč kde jsem štěstím jásal, tmy nevzpomínám, vzpomínám jen hvězd! Neznám již rukou těch, jež zrádně hruď mi protkly, jen těch, jež horečné mé čelo chladily, a těch vzpomínám úst, jež rány mé se dotkly, ne těch, jež v bídné lži rty moje hladily. Zapomněl mraku jsem, jenž na můj kraj se snesl. Svou dávám k žití zášť všech světa do vichřic. Chci zapomenout dnes, kdy, proč a jak jsem klesl. Já dávám málo tím a beru za to víc. 44 OBSAH.
Předmluvou7 Pozdrav9 Paul’ Verlaine!10 Víra12 Ano, to jsou ta okna13 Předzvěst14 Před branami!15 Má romance nemoderní17 Tvá romance19 Neplač20 Příchod večerů21 Vyznání23 V nemoci25 Večerní stíny27 Dne nemám29 Neštěstí na obzoru30 Noc hvězdná31 Melancholie32 Návrat8333 Gisela34 Ve chrámu vyzvánějí36 Notturno38 V šedém domě. I. Koncert nemocných39 II. Ondřejovo neštěstí40 III. Trpké sloky42 Odpuštění44 E: lp; 2004 [45]