PŘÍCHOD VEČERŮ.

Louis Křikava

PŘÍCHOD VEČERŮ.
Melodické příchody to, které lampu hudby věsí v komnatu mé smutné duše, jež se hluku žití děsí... A před nimi stíny zblednou, tmavé řízy z koutů zvednou, na mne již se neohlednou, v dáli jdouce nedohlednou do šera, kam jít káže září svojí zlatá lampa večera. Rozhoupe se vonným vzduchem melodie přesladká, vzad skloněnou hlavu vzpřímí třpytná mládí pohádka, vztýčen slouchám její písni, jež mi srdce blahem tísní, srdce, které nepotřísní dnes, co pozemského jest, písni, která v síň mou vábí oknem snivé třpyty hvězd, jež na vozech stříbrných svých v komnatu mou slaví vjezd. Melodické příchody to, které znavenému oku v komnatu se zdají kráčet něhou tichých dívčích kroků, čelu, které chabě kleslo v starostí a smutků křeslo, lichotným svým velí hlasem, by se ve snů říše vzneslo, 21 vlnou zpěvu chladí líce, polibkem se ke rtům sehnou, v extasi, již davše berou, blízkost noci nepostřehnou, která zvonivé mé štěstí řevem stvůr svých udusí, zlatou lampu večerů mých rozmetat dá na kusy. 22