SMRŤ VE ZVONICI.
Ze zvonice mých písní
mých žití do lučin
zvon zní, jenž vůli tísní,
v počátku rdousí čin.
„Ó, hvozdy, hradby Vaší
kde luzná ozvěna?“
„Ji zvonice hlas plaší
i mlčí zděšena.“
„Osení s pílí seté,
proč nechceš vzrůsti v klas?“
„Mne k zemi v strachu hněte
děsivý zvonu hlas.“
„Květy, jste blízky skonu!
Ó, proč jste povadly?“
„Zlé vlny Tvého zvonu
na luhy upadly...“
„Kde v proudu slunce lačném
jsou vlny zlacené?“
32
„Hleď, jakým zlým je mračnem
Tvé slunce zastřené!“
„Myšlénky, poddaní mi,
proč nejste při práci?
„Ó pane, vichry zlými
se pluh nám vyvrací...“
Ze zvonice mých písní
smrť zvoní do lučin,
svým kyvem vůli tísní,
v počátku rdousí čin...
33