STRÝČEK VÁVRA.
Strýček Vávra sedl na mez unaven,
oči jemu náhle klíží divný sen.
A tu slyší dole v zemi divný zvuk,
někdo tiše klepá, tesá: „ťuk, ťuk, ťuk!“
„Kdo to klepe?“ Vávra ptal se. Pod zemí
tenounký se hlásek ozval: „To jsme my!
Červíčkové ubožátka. Na poli
strýček Vávra posnídat nám dovolí?“
Zasmál se jen „S Pánembohem!“ Vávra řek’.
A hle, v tom již přihopkoval zajíček,
do zelené řepy zaběh’, hryže ji.
Pohrozil mu Vávra prstem: „Zloději!“
Sklopil zajíc ouška, prosil: „Nehubuj!
Útrpnost měj! Neradostný život můj!
Nám zajíčkům přej té pastvy na chvíli,
než nás panský mysliveček postřílí!“
84
Vávra změk’ a jen mu z dálky pohrozí.
„Vskutku jsou ti zajíčkové ubozí!“ –
A jak se tak kolem sebe ohlíží,
pod mezí se žravý sysel připlíží.
Hejno vrabců vyletělo z ječmene,
zapískaly koroptvičky splašené,
zakrákoral havran s výšky: „Vávro, hej!“
Všechno prosí, všechno volá: „Jíst nám dej!“
Vávra zaklel: „Vida, vida! K snídaní
se všech stran jak hosté kvapí nezvaní!“
Neptali se, hodovali. Vávra jen
povzdechl a zahromoval zamračen.
„Vzal je čert!“ tak pomyslil si na konec,
„pro mne aspoň půl košťálu zbude přec!“
A tu cestou kolem pole žid se vlek’:
„Dobrytro! můj pane strýčku!“ sladce řek’.
„Gotsajdank! Je letos pěkná úroda,
dvě stě centů, viďte, strýčku, jitro dá?
Polovičkou zaplatíte úroky – –“
Vávrovi jen povzdech ulét’ hluboký.
A za židem na kočáře jel
z cukrovaru vykrmený ředitel.
„Vávro, voz už řepu!“ volal kývaje,
„tantiéma letos tuze malá je!“
85
Z úřadu pak posel tryskem přiběh’ sem:
„Exekuci na vás, Vávro, povedem’!
Nemůžeme na daň čekat – my a stát!
A na tabák od cesty mně máte dát!“
Vávra zbledl. Vidí kolem hustý dav
učených i neučených divných hlav,
tisíc rukou napřaženo: „Vávro, hej!
Slyšíš, slyšíš? Chceme jísti! Chleba dej!“
Dával v pravo, dával v levo celý den,
až nasytil z polovičky zástup ten.
A tu hlédne – kdo to v zadu? Kdo to tam?
Cože? Inu, beze žertu: on to sám!
On to sám jde naposledy za všemi.
„Zdali také něco z toho zbude mi?“
Vávra vzdech’ a zadumaný k sobě děl:
„Starý brachu, proč jsi dříve nepřišel?
Přišel červík, přišel zajíc, přišel pán,
letos už si rozebrali celý lán.
Marné už je každé slovo, každý krok –
musíš počkat, milý Vávro, na přesrok!“
86