STRÝČEK VÁVRA.

STRÝČEK VÁVRA.
Strýček Vávra sedl na mez unaven, oči jemu náhle klíží divný sen. A tu slyší dole v zemi divný zvuk, někdo tiše klepá, tesá: „ťuk, ťuk, ťuk!“ „Kdo to klepe?“ Vávra ptal se. Pod zemí tenounký se hlásek ozval: „To jsme my! Červíčkové ubožátka. Na poli strýček Vávra posnídat nám dovolí?“ Zasmál se jen „S Pánembohem!“ Vávra řek’. A hle, v tom již přihopkoval zajíček, do zelené řepy zaběh’, hryže ji. Pohrozil mu Vávra prstem: „Zloději!“ Sklopil zajíc ouška, prosil: „Nehubuj! Útrpnost měj! Neradostný život můj! Nám zajíčkům přej té pastvy na chvíli, než nás panský mysliveček postřílí!“ 84 Vávra změk’ a jen mu z dálky pohrozí. „Vskutku jsou ti zajíčkové ubozí!“ – A jak se tak kolem sebe ohlíží, pod mezí se žravý sysel připlíží. Hejno vrabců vyletělo z ječmene, zapískaly koroptvičky splašené, zakrákoral havran s výšky: „Vávro, hej!“ Všechno prosí, všechno volá: „Jíst nám dej!“ Vávra zaklel: „Vida, vida! K snídaní se všech stran jak hosté kvapí nezvaní!“ Neptali se, hodovali. Vávra jen povzdechl a zahromoval zamračen. „Vzal je čert!“ tak pomyslil si na konec, „pro mne aspoň půl košťálu zbude přec!“ A tu cestou kolem pole žid se vlek’: „Dobrytro! můj pane strýčku!“ sladce řek’. „Gotsajdank! Je letos pěkná úroda, dvě stě centů, viďte, strýčku, jitro dá? Polovičkou zaplatíte úroky – –“ Vávrovi jen povzdech ulét’ hluboký. A za židem na kočáře jel z cukrovaru vykrmený ředitel. „Vávro, voz už řepu!“ volal kývaje, „tantiéma letos tuze malá je!“ 85 Z úřadu pak posel tryskem přiběh’ sem: „Exekuci na vás, Vávro, povedem’! Nemůžeme na daň čekat – my a stát! A na tabák od cesty mně máte dát!“ Vávra zbledl. Vidí kolem hustý dav učených i neučených divných hlav, tisíc rukou napřaženo: „Vávro, hej! Slyšíš, slyšíš? Chceme jísti! Chleba dej!“ Dával v pravo, dával v levo celý den, až nasytil z polovičky zástup ten. A tu hlédne – kdo to v zadu? Kdo to tam? Cože? Inu, beze žertu: on to sám! On to sám jde naposledy za všemi. „Zdali také něco z toho zbude mi?“ Vávra vzdech’ a zadumaný k sobě děl: „Starý brachu, proč jsi dříve nepřišel? Přišel červík, přišel zajíc, přišel pán, letos už si rozebrali celý lán. Marné už je každé slovo, každý krok – musíš počkat, milý Vávro, na přesrok!“ 86