RYBÁK.

Karel Leger

RYBÁK.
Uprostřed řeky do siných vod rybák své veslo hluboko vbod, lichotně ke člunu vlnky se trou laškovnou veselou hrou. (A sykot a šplichot a šumot jich zněl jako rusalek tlumený smích.) Nachýlen přes okraj lodičky, rybák se zahleděl mladičký, jak vlna s vlnou se stíhá, loďka se houpá a kloní a zdvíhá – co se tam v hlubinách míhá? Jako by sněžný a veliký květ viděl tam u dna se po proudu chvět. Sklonil se přes okraj až k vodě samé – zrak-li ho klame? To není bílý květ, dívčí to tělo na dně se písčitém zabělelo – černý vlas po proudu rozplývá se, 42 hedvábné paže se pozvedly výš, a náhle v mámivé zářící kráse rusalka vyplula nad vodu již. Prstéčky průhledné loďky se chytly, šelmovské oči jen úsměvem svitly, zašplichla voda a před rybákem sladké rty zaplály planým mákem: „Rybáče, dobrý den!“ Ústa jen otevřel a oči vyvalil. Smála se, kývala. Zavrtěl hlavou, (tenhleten rybák můj rozumný byl!) řekl jí: „Jdi! Já vím, ty jsi tou pravou! Ty bys mne, má milá, znenáhla na dno až pod vodu přitáhla, a vlny, které se pod loďkou valí, jistě by k smrti mne ulehtaly. Však já mám rozum, víš! Třeba byl mlád, třeba bych objal a zlíbal tě rád, ať sebe svůdněji v proudu se viješ, celým tím kouzlem mne neopiješ!“ A před ním ve třpytné mámivé kráse rusalka na vlnách pohoupává se, prstéčky člunu se chytají jen, směje se: „Rybáče, dobrý den!“ Vzal veslo a krutě jí, žel! průsvitné prstéčky přerážel. Hledla naň, bolestí zbledla a vzkřikla, po proudu mrskla se, až pěna stříkla. 43 A stopy nezbylo uprostřed pěn po zjevu spanilém ani. Rybák si povídal zamyšlen: „Oh, rozum! Člověk má rozum mít jen!“ – A pak? Pak skočil tam do proudu za ní. 44
Básně v knize Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici a jiné rozmarné básně:
  1. BALLADA O MRTVÉM ŠEVCI A MLADÉ TANEČNICI.
  2. LUČNÍ VÍLA.
  3. PEKELNÁ HISTORIE.
  4. MYSLIVNA V ZIMĚ.
  5. VE SLUŽBÁCH NÁRODA.
  6. POHŘEB.
  7. MĚSÍC.
  8. RYBÁK.
  9. NEMOCNÝ.
  10. VAŘ, HRNÉČKU, VAŘ!
  11. MUDRCOVA SMRT.
  12. SESTRA VĚNCESLAVA.
  13. ČARODĚJKA.
  14. NEVINNÝ.
  15. OTROCI KULTURY.
  16. HOMOLKY.
  17. ROZPUSTILÝ.
  18. STRÝČEK VÁVRA.
  19. Ach, zde to bylo, kde jsem mlád připínal brusle taky rád
  20. Slečinka z Vídně!
  21. Židovko mladá, je mi líto tebe,
  22. CESTOU Z KOSTELA.
  23. PŘED STO LÉTY.
  24. SATIRA.
  25. ČESKÝ HUMOR.
  26. HLEDÁ SE NÁROD!
  27. LABSKÁ POHÁDKA.
  28. PRAVDA.
  29. KRITICKÉ VYDRY.
  30. DĚVČÁTKU, KTERÉ VYSTOUPILO ZE ŠKOLY.
  31. TŘEŠNĚ.
  32. DO ALBA.
  33. DO ALBA.
  34. S KNIHOU.
  35. Kostel dům je boží!
  36. Sláva lenochům!
  37. Že se pravda všude
  38. Vzácný host k nám přijel z ciziny.
  39. České státní právo! Pro to heslo
  40. Starý kantor vždycky horoval:
  41. Říkali nám naši tátové:
  42. Sejdeš-li se s lidmi, nechať vítá
  43. Carpe diem! Užij dne,
  44. Nevěř pranikomu, hochu můj,
  45. Nejčastěji chrání dívčí cnost
  46. Co že jsem poznal v bratrském spolku,
  47. Všechno se předhání, rve se a bije,