Slečinka z Vídně!

Karel Leger

Slečinka z Vídně! Slečinka z Vídně!
Směje se vlídně vzácný host! Ne, pyšná není, opravdu není, milá a skromná, až k udivení, opravdu sama líbeznost. A kterak bruslí! Tak jako v tanci krouží a víří tu s elegancí. 87 Vznáší se jako ta sněhová hvězdička útlá a lehýčká, která se ve vzduchu třese, než se jí do vlasů snese. Jaká to jízda! A dandyové malého hnízda hledí k ní z daleka zdivení, ztajili dech – Jaké to divné a rozkošné stvoření! A v srdci všech strach jakýs maně se hlásí. Ó, lvici tuší v té malinké slečince, pohledem pohltí našince! Bojí se divné té krásy! A sražen v tlupu, mladý svět pohlíží, jak krouží okolo podobna ostříži, hledajíc lupu. – – Jak směle po lesklé hladině rýsuje spirály v ledu. Náhle se rozletí k předu a přímo mezi ně! Plamenem očka jí žhou, zoubky se třpytí – do koho z nás se tu zakousnou? Hu, hu hu! Koho z nás pohltí asi? Hrůza je uchvátí, na všechny strany se splašeně obrátí, 88 útekútěk je spasí! – – Přejela slečinka s úsměvem na líci, všem se však z daleka vyhne, jenom se obloukem mihne. – Bláhoví zajíci, nejste vy potravou pro lvici!
*