DO ALBA.

DO ALBA.
Po vlnách na Labi houpá se víla celičká bílá, (jakoby pudrem se sypala z rána, taková bílá!) Houpá se, houpá, ve vodě průzračné nožky si koupá. A zpívá – touhou jí chvěje se hlas, ňadra se zvedají a oči svítí. A za ní po vodě podoben sítí široko rozhozen splývá jí vlas, tmavý a hedvábný vlas. A zpívá toužebně: „Mládenče, stůj! skoč pro můj bílý květ, a bude tvůj, krásná jsem, sladká jsem, skoč jenom ke mně, zlíbám tě, zobjímám, zkonejším jemně. Poslechni! pokus se o štěstí nyní, nežli tě předejdou jiní!“ 123 A mladík na břehu otvírá oči a ústa otvírá, svět se s ním točí, běží a po hlavě do Labe skočí. – Okamžik mazlení životem koupí, na hrudi labutí utratí dech. – Vždyť víte, rozmilá, v pohádkách všech mládenci vždycky jsou hloupí! 124