VĚŘÍM!
Hle, jasné slunko ranní za červánky vstává. –
Na staré, sešlé hradbě, jež se rozpadávározpadává,
já na Blaníku vrchu seděl v zamyšlení. –
Můj přítel opatrně v teplý pléd se halí, –
je chladný, pronikavý první oddech denní
a z údolí se k výši lehké mlhy valí.
Druh zapaluje doutník, rozmrzele dýmá, –
jej východ slunce, myslím, pranic nezajímá
a s výčitkou mně praví: „Co jsme přišli vidět?
Ty, snílku, možná toužíš probuditi reky,
již pod Blaníkem celé prospali už věky.
Ó, nech je dřímat! Snad by začali se stydět,
jak na světlo by vyšli v přežilém svém kroji!“ –
Já s úsměvem až k zemi sklonil hlavu svoji
a pravím: „Jakýs hlahol slyším dole zníti.
Snad rekové se budí?“ – Nasloucháme tiše. –
Toť píseň! píseň slavná! Nemůž’ klam to býti!
zní zdola stále silněj’, stoupá výš a výše. –
Toť chorál Táboritů! – Nasloucháme tiše...
V tom roztrhla se mlha a my uviděli
sokolskou četu stoupat na temeno hory.
Můj soudruh s ironií rozesmál se celý:
„Toť tedy“ volá – „ony českých reků sbory,
jež probudil už ze sna jara úsměv žhavý!
Ti dovedou lid k spáse? poroby jej zbaví?
A shaslou hvězdu slávy vyvolají z hrobu?
18
Ti osudu vstříc pevně nastaví svá čela
a odrazí tu jeho věčnou, divou zlobu?
Ti dokáží, že ještě síla nevymřela
i v pážích těch, jež poutá sto let řetěz kletý?“
Já za ruku ho pojal, děl jsem pevně: „Věřím!
pojď se mnou v jejich čety!“
(1887 – otištěno v památníku „Za praporem sokolským“.)
19
Doslov
[23]
Karel Leger (nar. 21. září 1859 v Kolíně), jenž v plné tělesné i duševní svěžesti vstoupil již do osmého decennia, jest básníkem rodného Polabí, jehož skryté krásy dovedl s dokonalým uměním objeviti. Studia, rolnické povolání, maloměstské prostředí, politické i kulturní proudění doby působily na tvorbu LegerovuLegerovu, a proto jest jeho literární žeň velmi bohatá a rozmanitá. Literární počátky Legerovy proniknuty jsou duchem kosmopolitismu, který nové myšlenkové náplni dává i skvělou formu veršovou. Proti svému vzoru Jaroslavu Vrchlickému, který obohacuje domácí literaturu kulturou románskou, obrací mladý Leger svoji pozornost k slovanskému východu. Ale brzy nad vzdálenými světy vítězí domov a Leger se stává realistickým malířem českého prostředí. Jeho skladby dýchají vůní rodné země a vynikají pronikavou znalostí života malého města i venkova. Mistrná jest jeho krajinomalba, působivá jeho ostrá satira, milý však a hřejivý jest i jeho humor. Při tom neumlká druhá stránka jeho tvorby: vedle schopnosti pozorovati realisticky denní skutečnost je básník bohatě nadán i romantickou fantasií. Brzy Legerovi se stává novela a román nejvhodnějším výrazovým prostředkem a překvapuje čtenáře díly, jež prozrazují péro dokonalého beletristy. Prosa Legerova, jež v poslední době rozrostla do značné šíře, čerpá náměty ze soudobého života, z oblasti fantasie a historie. Jeví se v ní nejen bystrým analytikem a břitkým kritikem našeho společenského života, nýbrž má všude hluboké porozumění pro lidské touhy a bolesti a dovede se zahloubati i do nejjemnějších otázek psychologických. Svou evokační schopností umí oživiti a předvésti krásné obrazy z minulosti. Kreslí řadu tklivých i rozmarných obrázků, předvádí mohutné scény z dob naší slávy a utrpení. Poutá dobovým koloritem, ušlechtilou dikcí, hlubokými pohledy nejen do života rodného města, ale i celého národa. Není divu, že básník, jehož dílo prozrazuje tak mocnou lásku k rodné zemi i její historii, přilnul celým srdcem k učení Tyršovu, jež požadavkem antické kalokagathie – harmonie krásy duševní a tělesné – tak vhodně doplňuje naše národní obrození. Karel Leger jest sokolským básníkem, který vyrostl v řadách sokolských a cítí vřele a po-
[25]
ctivě s naší věcí. V 21. roce vstupuje do kolínské jednoty, získává si rychle obliby a plné důvěry, pilně a ochotně přikládá všude ruku k dílu. Rád chodí na výlety, jezdí na slety a účastní se velkých sokolských zájezdů do Krakova, Lvova a na slovanský jih. Proto básník zasvětil i část své poesie sokolským ideám a v krásných verších sdílí se s bratřími o své tužby a city. Hledí s nadšeným okem vpřed a působí svěžím a upřímným slovem, z něhož vane povzbuzující důvěra.
Legerovy sokolské písně určeny byly z velké části sokolské jednotě kolínské a byly skládány k příležitostným slavnostem a místním událostem. Část rukopisů této sokolské poesie jest v archivu kolínského Sokola. Bratr A. V. Prágr má rukopis básně „Z Čech do Polsky“, některé výletní písně uchoval v paměti a napsal br. Ant. Tichý z Kolína. K jiným písním daly podnět i význačnější události. Tak báseň „Z Čech do Polsky“ vznikla 29. července 1884 k zájezdu Sokola do Haliče, krásnou skladbu „Věřím“, jež byla pro svou neskrývanou tendenci za světové války konfiskována, určil básník pro pražský památník „Za praporem sokolským“, vydaný r. 1887; báseň „Dál a výš“ pak pro „Památník IV. sletu sokolského r. 1901“. Nedlouho před výbuchem světové války zapěl Leger dne l8. dubna l914 svou bojovnou píseň: „Junáci hoj, v zápas a v boj“, plnou nezlomné víry ve vítězství naší věci. V časopise „Nebojsa“ vyšla báseň „Přece“. Nejstarší skladba spadá svým vznikem do posledních let minulého století, nejmladší do r.1929.
Básník mluví prostou a působivou formou, velebí vznešenost sokolských ideí a vyjadřuje pevné přesvědčení, že národ pomocí Sokolstva zlomí pouta poroby a dobude státní samostatnosti. Boj nebude snadný, bude nutno překonati mnohé a těžké překážky, projíti mořem běd a utrpení. Nesmíme však zoufati, utrpením porosteme a zocelíme se tuhými zápasy.
Nejsme sami. Sokol se rozletěl do všech slovanských zemí a svým vzletem k nejvyšším metám zaplašil všechny temné chmury. Proti útoku nepřátel musíme se stále připravovati výchovou ducha i těla. Musíme se vyzbrojiti pevnou důvěrou v konečné vítězství a jíti ve svorném šiku stále vpřed. Přes zlobu dne
[26]
roste naděje na lepší příští a na našem obzoru svítá. Konečně svobodný, volný Sokol se vznesl do modravé výše a svým vzletem ohromil nepřítele. Nebyly marny oběti: zpěv vykoupení slyší i mrtví v zemi a my živí s novými nadějemi jdeme vítězně vpřed. Tak promluvila sokolská duše Mistra Karla Legera, duše pevná, nezlomná, neohrožená v dobách útisku, přímá v době svobody. Sokolské písně Legerovy s nápěvem Kmochovým nebo Vlasákovým zdomácněly nejen v řadách sokolských, nýbrž pronikly i do širokých vrstev a staly se takřka písněmi národními. Byly zpívány při sokolských sletech a zájezdech, burcovaly národní vědomí, pomáhaly počešťovati naše poněmčená města. V době světové války byla Legerova píseň: „Jdou sokolské šiky, jdou...“ písní našich legionářů a zpívala se na bojišti ruském, italském a francouzském, jak o tom svědčí zmínky ve válečných románech ruského legionáře R. Medka a ve válečném deníku Jendy Hofmanna, letce a legionáře, padlého na francouzské frontě. Tak tedy s našimi legiemi obešla tato sokolská píseň celý svět a vrátila se do vlasti jako píseň vojenská, s naší armádou nerozlučně spojená. A její závěrečný verš: „Pro vítězství za praporem kupředu!“ je vepsán pro všechny časy na praporech pluků pěších a hraničářských. Náš básník se dožil tohoto vzácného ocenění své písně právě při oslavě svých sedmdesátých narozenin. V dnešní době můžeme již posouditi, jaký význam v osvobozovacím boji měla díla našich spisovatelů. Mistr Leger, jenž mezi prvními podepsal proslulý májový manifest v r. 1917, stál jako spisovatel vždy ve službách národa a své výchovné poslání splnil opravdu čestně. Přáli bychom si, aby i příštím generacím byly tyto Legerovy sokolské písně zdrojem zdravého optimismu a nezlomné víry v šťastnou budoucnost národa. A našemu básníku, jehož verše tak krásně jsou proniknuty duchem Tyršovým, vyjadřujeme city úcty a lásky celého sokolského bratrstva slovy básníka Antonína Klášterského:
„Zůstal jsi věren sobě a svým,
idolům jarého mládí,
krásným jsi letem spěl sokolím,
proto Tě máme tak rádi.“
Dr. František Rojka.
[27]
KARLA LEGERA SOKOLSKÉ BÁSNĚ A PÍSNĚ
vydala na počest
STÝCH NAROZENIN DRA MIROSLAVA TYRŠE
Sokolská župa Tyršova na středním Labi a Tělocvičná jednota Sokol Karlín péčí Vratislava Čermáka a Josefa Zacha. Doslov napsal Dr František Rojka. Dvěma rytinami a vinětou vyzdobil akademický malíř profesor František Pavelka. Ve 300 exemplářích za dozoru Karla Dyrynka vytiskla Státní tiskárna v Praze na ručním papíru písmem Malostranská antikva. Reprodukce rytin v grafickém závodě Alessandra de Piana v Praze.
E: lk + lp; 2002
[29]