KDYŽ NÁPOJ ÚNAVY...

Otokar Březina

KDYŽ NÁPOJ ÚNAVY...
Když nápoj únavy jsem vypil z hodin číše, kraj ztichlý duše mé šer podvečerní zásah’; žal vůní opil mne, jež z květu noci dýše, a živých sladká smrt mi stínem sedla v řasách. Tu náraz života, sil ruch a hymna velká, do nervů zesláblých mi hučel z dálky echem, jak v strunách nástrojů, když nebem moře vzelká, mdlých resonancí kvil zní z duší tónů vzdechem. V sen těžký kráčel jsem jak v skalních hrobů síně, kam světel pozemských se bílý zážeh nemih’; šer pochodeň mi svál, a v kleneb vlhkém stíně se roztáh’ její kouř po katakombách němých. 142

Kniha Prvotiny (in Spisy Otokara Březiny, svazek 3) (1933)
Autor Otokar Březina