KDYŽ NÁPOJ ÚNAVY...

Otokar Březina

Když nápoj únavy jsem vypil z hodin číše, kraj ztichlý duše mé šer podvečerní zásah’; žal vůní opil mne, jež z květu noci dýše, a živých sladká smrt mi stínem sedla v řasách. Tu náraz života, sil ruch a hymna velká, do nervů zesláblých mi hučel z dálky echem, jak v strunách nástrojů, když nebem moře vzelká, mdlých resonancí kvil zní z duší tónů vzdechem. V sen těžký kráčel jsem jak v skalních hrobů síně, kam světel pozemských se bílý zážeh nemih’; šer pochodeň mi svál, a v kleneb vlhkém stíně se roztáh’ její kouř po katakombách němých.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

215. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noc na moři. (Milan Fučík)
  2. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  3. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. Blíny v duši. (František Sís)
  6. BÁSNÍKOVY HOUSLE. (Antonín Sova)
  7. SLOKY MELANCHOLICKÉ (Otokar Březina)
  8. BLESK. (Josef Lukavský)
  9. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  10. TO BYLA TENKRÁT DIVNÁ NÁLADA! (Ladislav Linhart)