POD KEŘEM MODRÉHO BEZU.
Zde pod tím keřem svět můj nyní
i s hejnem zlatokřídlých včel,
stotisíc snítek skráň mou stíní
a každá jeden květ a pel.
Ztad blažený zřím v kraje známé
a štěstím září vlhký zor,
zde luh i pole zlato samé,
tam v dáli modré věnce hor.
A u mé paty ručej zvoní,
ta světlá stopa květy luk,
ve stříbro vln své větve kloní
se stinnou olší lesní buk.
[74]
V svém snění vidím chýši nízkou,
jak stávala tu rok co rok,
kmen vonné lípy s útlou břízkou
a bílý topol opřen v bok.
Kol rámů oken révu vinnou
a modrých hroznů sladkou tíž,
i zdá se mi, že zas mně kynou,
jak v děctvíděctví, ony hrozny blíž.
l zdá se mi, že otec, matka
teď právě vyšli z jizby ven
a k oknům jdou, ó chvíle sladká,
a otec sahá pod lupen,
a s úsměvem mně hrozen dává
a matka vine v lokty své,
co zatím ret můj ochutnává
plod šťavný révy ohnivé.
A nevím, proč skráň věsím v dlaně,
snad strachem, by mně neuprch’
ten zjev, jak z mlází plaché laně,
když v stádo jejich lovec vtrh’;
75
mé srdce buší, ret se chvěje
a ňadra dmou se bouřněji,
ptákpták, zlacen světla proudem, pěje
ve svadlých květů závěji;
na větvích, v slunce zlatém jasu,
kde jaké hoří poupátko.
Ó upomínky děckých časů,
vy krásná, zlatá pohádko!
76
OBSAH.
Str.
Pohádka5
Dvojčátka14
Na třešních17
Uvítání19
Večerní idyla23
Pouť na horách26
Květ lipový29
Sen tkalce Tadyáše32
Romance42
Skolie48
Sloky58
Verunce65
Útěcha68
Holubičky70
Slavík71
V svatvečer72
Pod keřem modrého bezu74
E: av; 2004
[77]