V kostele.

Karel Leger

Chrám šerý je a tichý Pod klenutím jeho(J6f) sám přítomen je pouze pán a tvůrce všeho(J6f) a kmotřičky dvě známé v zadní lavici(J6m) nad nebeklíče staré hlavy klonící(J6m) Pod klenbou šíř a šíře rozkládá se stín(J6m) Jen věčná lampa slabě kmitá u oltáře(J6f) a na gotických oknech v sítě pavučin(J6m) se poslední chyt paprsk červánkové záře(J6f) V tom pomalu se těžké dvéře otevřely(J6f) a ve chrám proudem vniká vůně večera(J6m) Hle vešla mladá paní Jaký zjev to skvělý(J6f) Ne zlato drahé šperky šatů nádhera(J6m) jen svěží půvab mládí líbezně ji zdobí(J6f) Jde v černém šatě vdovím s hlavou sklopenou(J6m) snad v upomínkách trudných na uprchlé doby(J6f) Je smutný pohled její černých očí tmou(J6m) jen maně zakmitnou se jiskry prchavé(J6m) Teď před oltářem zlehka na kolena klekla(J6f) na pěkné hrudi sepla ručky bělavé(J6m) po bledé hebké tváři slzička jí stekla(J6f) a povzdech zašelestil na rtu růžovém(J6m) Jak byla božsky krásnou v tichém žalu svém(J6m) A zbožné ženy vzadu k sobě blíž se chýlí(J6f) na uschlé tváři obou hraje trpký smích(J6m) Hle na odiv teď chodí v šatech smutečních(J6m) a kterak vzdychá chudák však nás neomýlí(J6f) dí jedna polohlasem Víme všechno věru(J6f) i co se děje třeba za večera v šeru(J6f) A druhá zasmála se Tak má milá tak(J6m) My máme doposavad ještě dobrý zrak(J6m) v ucho přítelkyni zticha zašeptala(J6f) Já viděla ji jednou s mladým doktorem(J6m) před domem stála za ruku ho vzala(J5f) a tak zabrána byla živým hovorem(J6m) že když jsem přešla kolem ani nevěděla(J6f) Však chraň mne Pán Bůh abych pomlouvati chtěla(J6f) snad o nemocném muži radili se pouze(J6f) A obě zasmály se Ví to celý svět(J6m) že za manžela si ho vzala jenom z nouze(J6f) Nu ona byla děvče jako růže květ(J6m) a manžel starý mrzout churav celé žití(J6f) Snad myslela že štěstí za křidélka chytí(J6f) že bohatou se paní z nenadání stane(J6f) že bude míti všechno co se jí jen zmane(J6f) Ať třeba brouká doma manžel churavý(J6m) však žínka vyhledá si jiné zábavy(J6m) Ach byl to člověk hodný Nu teď už je v hrobě(J6f) a lehký odpočinek Pán Bůh jemu dej(J6m) však já hned od počátku myslívala sobě(J6f) když prvně její krása počla mámit jej(J6m) ó z toho sotva asi dobrého cos bude(J6f) On hořel touhou po ní nadcházel jí všude(J6f) a zasypal ji skoro dary skvělými(J6m) a ona nevděčnice děvče zcela chudé(J6f) se vyhýbala jemu slovy smělými(J6m) že nehodí se pro něj řekla častokráte(J6f) a dárky jeho všechny poslala mu zpět(J6m) Jen koketou vždy byla vždyť ji dobře znáte(J6f) jen draze chtěla prodat svojí krásy květ(J6m) Však rodičové její větší rozum měli(J6f) těm líbil se i ženich i nádherné dary(J6f) a moudře málo dbali dívčí na rozmary(J6f) Té svévoli a vzdorům dobře rozuměli(J6f) a raděj dřív než pozděj svatbu míti chtěli(J6f) Tu před nima prý plačíc na kolena padla(J6f) však na ty prosby staří pranic nedbali(J6m) a k ženichu ji skoro mocí dohnali(J6m) Nu pravda ona vskutku tehdy trochu chřadla(J6f) Cos o nešťastné lásce mluvilo se též(J6m) a možná nebyla to ani žádná lež(J6m) Však o trochu té lásky Vždyť to také známe(J6f) ta vykouří se brzo jako krásný sen(J6m) když na hlavičku hezky čepeček jen dáme(J6f) a zvláště je li zlatem pěkně ozdoben(J6m) Však ona jinakou se okázati chtěla(J6f) než ostatní jsou ženy div že neumřela(J6f) Se strachem otec viděl jak jí tváře blednou(J6f) až k lůžku choré dcery usednul si jednou(J6f) vzal ruce její do svých a zarmoucen šeptal(J6f) Ach odpusť mi mé dítě já se tebe neptal(J6f) a slíbil tvoji ruku Odpustíš mi drahá(J6f) Snad přece znáš mne doufám Každá moje snaha(J6f) jen k dobru tvému čelí a teď mi ty díš(J6m) že chci ti mladý život mermomocí zkazit(J6f) Tys dítě o životě málo ještě víš(J6m) Ó těžko v chudobě se jako červík plazit(J6f) ve strachu před mocnějším že tě patou zdrtí(J6f) a já už dlouho tak se vleku životem(J6m) už klesám bojem ztýrán unavený k smrti(J6f) Kdos jiný pánem mým je já jen otrokem(J6m) můj osud v jeho rukou on jen může kynout(J6f) a nejbídnější žebrák ze mne stane se(J6m) Být žebrákem Ne nikdy Raděj zemřít zhynout(J6f) Nu přece snad to trochu tebou zatřese(J6m) když řeknu ti že jenom tvou to bude vinou(J6f) tvůj otec jestli zemře Dobře pamatuj(J6m) že osud náš má v rukou právě ženich tvůj(J6m) Ty musíš svolit k sňatku Znáš li pomoc jinou(J6f) Tu teprv pyšná dívka přemluvit se dala(J6f) že nenadálé štěstí schválně nezahnala(J6f) A byla svatba brzo velmi velmi skvělá(J6f) on dobrák svolil ve všem co jen ona chtěla(J6f) Však po svatbě přec brzo poznal bezpochyby(J6f) že svoji ruku jemu z nouze dala jen(J6m) že vynuceny byly všechny její sliby(J6f) jak mohl žít s ní tedy šťasten spokojen(J6m) I počly poznenáhla mezi nima spory(J6f) on pevnou rukou zkrotit dětinské chtěl vzdory(J6f) však ona neustoupla v nižádném mu boji(J6f) zeď proraziti chtěla pěknou hlavou svojí(J6f) Nu zošklivila se mu jaký také div(J6m) Vždyť on byl pánem domu ze svého byl živ(J6m) proč ponechal by žezlo rozmařilé paní(J6f) A měl on dosti příčin aby žárlil na ni(J6f) Co zbývalo mu tedy Přísným býti musil(J6f) a nejprv její otec jeho vůli zkusil(J6f) Jak žebráka ho vyhnal odměna to pravá(J6f) že vychoval tak špatně dceru jedinou(J6m) A myslíte že klesla její pyšná hlava(J6f) Ne stále bavila se stejnou s mužem hrou(J6m) ni úsměv nepřála mu do očí mu děla(J6f) že lásky nemá pro něj povinnosť jen svou(J6m) že vyplnit chce k němu a té taky zcela(J6f) že dostojí vždy jistě Tak ho urážela(J6f) On ale příliš dlouho týrati se nedal(J6f) Když bez výsledku u ní trochu lásky hledal(J6f) tu ohledl se jinde Hospodyně jeho(J6f) ta lepší srdce měla popřála mu všeho(J6f) ó kterak něžně k němu uměla se chovat(J6f) a jako malé děcko vždy jej opatrovat(J6f) By zbavila ho trochu denních starostí(J6m) hned péči o dům celý vzala do svých rukou(J6f) On vládu v její ruce složil s radostí(J6m) rád poslouchal ji ve všem Jakou ale mukou(J6f) to mladé paní bylo jakou trýzní pro ni(J6f) když vedle hospodyně stínem byla jen(J6m) a sokyně se před ní ani neukloní(J6f) ba hlavu ještě výše nese den co den(J6m) a služebnictvo na ně s tichým patří smíchem(J6f) A přece neuznala strašnou vinu svou(J6m) a nezkusila smířit muže omluvou(J6m) ba raděj srdce novým poskvrnila hříchem(J6f) Od muže prchla tajně ku svým rodičům(J6m) vše opustila raděj jmění skvělý dům(J6m) než aby uklonila pyšné čelo svoje(J6f) A nevzala si s sebou nežli prostý šat(J6m) To značí jen jak velký měla asi chvat(J6m) co činí nevěděla plná nepokoje(J6f) Tak k rodičům se tedy nazpět navracela(J6f) tak chudá jako vyšla od nich před rokem(J6m) co hledala však u nich co tam asi chtěla(J6f) A beze slova němi v žalu hlubokém(J6m) ji slzami jen vzdechem oba přivítali(J6f) Dost měli všakých strastí bolu vlastního(J6m) neb dávno nemilostí muže jejího(J6m) o všechno rázem přišli žebráky se stali(J6f) To děkovati mohli jenom vlastní dceři(J6f) Ó jakou bídu měli člověk sotva věří(J6f) jak ode dne jen ke dni živořili bídně(J6f) a denně klonili se k zemi níž a níž(J6m) Teď k tomu ona též jim přišla na obtíž(J6m) Však proto přece ruku podali jí vlídně(J6f) neb doufali že pokud pyšnou byla paní(J6f) cos naspořila sobě Divně hledli na ni(J6f) když řekla jim že chudší nežli oni jest(J6m) že chudou navrátit se kázala jí česť(J6m) Kdo rozuměl by tomu Pak je těšit chtěla(J6f) že pracovat chce za ně pilně bez umdlení(J6f) a při tom ručky hebké jako hedbáv měla(J6f) ty neutvořil Pán Bůh jistě k lopocení(J6f) Že nebála se práce nutno přiznati(J6m) ať nad šitím však hlavu dnem i nocí chýlí(J6f) jen bídu vidí stále kolem vzrůstati(J6m) a bílé ručky často umdlením se chvějí(J6f) a mnohá slza perlou skropí práci její(J6f) Však kdože takové jí perly zaplatí(J6m) A dost jich hlásilo se kteří platili by(J6f) za pěkný úsměv rtíků pohled jediný(J6m) však ona neslyšela přísahy a sliby(J6f) prý raděj chtěla v bídě trpět bez viny(J6m) a slyšet matku plakat otce zlořečiti(J6f) a před sebou jen vidět smutné pusté žití(J6f) Má drahá vy snad byste ještě věřila(J6m) Já uhodla hned jaké plány tajila(J6m) Jen proto odmítala čím ji vábil svět(J6m) by nezavřela sobě k muži cestu zpět(J6m) Vše měla vypočtěno pěkně přichystáno(J6f) Vždyť věděla že manžel stále churaví(J6m) že dlouhé žití jemu sotva bylo dáno(J6f) I mněla že svou chybu brzo napraví(J6m) Až srdce jeho bíti bude tepem sledním(J6f) tu jako láskou hnána objeví se před ním(J6f) a slzami a prosbou usmíří ho zase(J6f) a diktovat mu bude vůli poslední(J6m) Aj tak to tedy bylo Ale zmýlila se(J6f) ač měla vtip i rozum věru nevšední(J6m) Muž uleh naposledy zcela bez naděje(J6f) a všichni kolem něho jak se všudy děje(J6f) co možná nejvíc sobě chtěli uchvátit(J6m) a nejpřednější ze všech byla hospodyně(J6f) Ta hříšná udusila v sobě všechen cit(J6m) před zraky jeho mocí zotvírala skříně(J6f) a odnášela šperky plnou náručí(J6m) Jak musel trpět asi v tom naposledy(J6f) též ona žena přišla jako přízrak bledý(J6f) Ó chytrá ukrutnice dobře předvídala(J6f) že pouhý pohled na ni už jej umučí(J6m) Tak přišla k loži klekla vzdychati se jala(J6f) a vetché jeho ruce také zulíbala(J6f) Vše odpustit prý jemu zapomenout chtěla(J6f) jen prosila by sloužit v nemoci mu směla(J6f) Však dobře poznal manžel přetvářku tu její(J6f) On vzkřikl z lože vstává jeho rty se chvějí(J6f) a s kletbou odehnal ji přes práh domu zpět(J6m) A nežli odebral se v onen lepší svět(J6m) své hospodyni všechno jmění odkázal(J6m) Zda aspoň to se dotklo necitelné ženy(J6f) Aj kterak smutně pláče cítí přece žal(J6m) To všechno vylháno je pláč je vynucený(J6f) vše falešno je na ní pohyb slovo hled(J6m) V tom mladá paní s tváře ručky spustila(J6m) ty bílé malé ručky chladné jako led(J6m) a hlavu o poznání sotva vztýčila(J6m) A sousedky dvě plaše na se pohleděly(J6f) a jedna druhé ptá se Zda jste viděla(J6m) Hle ve krajkovém límci skvost má drahý skvělý(J6f) ten za života muže nikdy neměla(J6m) Jak drahokamy v něm se jasně zablyštěly(J6f) To démanty jsou jistě Blíže kloní hlavy(J6f) Vše falešno je na ní Nejsou věru pravy(J6f) ty diamanty velké Slzy to jen byly(J6f) jež v krajkovém se límci maně zachytily(J6f)

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

88. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nikdo po nás nevešel tam... (Růžena Jesenská)
  2. NEPŘÍSTUPNÍ. (Bohdan Kaminský)
  3. Karafiát. (Beneš Metod Kulda)
  4. VENUŠE (Karel Dostál-Lutinov)
  5. XLVI. Na stolci když zlatoskvělém sedí (František Jaroslav Kamenický)
  6. OFUŽI (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Má ráda? Nemá? tak jsem z karet hádal, (Josef Holý)
  8. Zář měsíčná... (Růžena Jesenská)
  9. HERMES DÍTĚ (Jaroslav Vrchlický)
  10. ŽELEZNÝ HRAD. (František Odvalil)