V sobotu večer.
Čí hlava myslí a čí ruka hbitá
tak den jak den a dlouhý týden celý
vždy v rozmachu a mihu – kterak vítá
ten kliduplný večer před nedělí!
A otec praví: Nyní patřím dětem!
aA dívka zdoby na zítřek si shání,
a měšťák: Slední dech v tom vzduchu kletém!
aA zvony: Všechněm mír a požehnání!
Jde z práce dělník, v oku plá mu těcha,
tak vesele, jak šel by od nevěsty,
jde s nůškou dříví žena, ó, jak spěchá!
aA děti přijdou vstříc jí na půl cesty.
Nad vískou ohně červánků již planou.
Teď domů, domů! Vše, co duši hnětlo
a pálilo ten týden, všecko stranou,
teď v každém oku zaplaň štěstí světlo!
30
Vždyť v tichou noc se skloní večer vlahý
Dnes pozdvihnout je k sobě na kolenakolena,
naslouchat jejich žvatlání, až chytrá
se uzamknou jim očka unavena,
v tom klidu hřát se dnes a hřát se zítra!
Pak znova v práci žití na bojišti,
zas býti pakou, kladivem a žulou,
jen těšit se na klidnou chvilku příští
a vzpomínati na tu uplynulou!
31