V sobotu večer.

A. K. Lešan

V sobotu večer.
Čí hlava myslí a čí ruka hbitá tak den jak den a dlouhý týden celý vždy v rozmachu a mihu – kterak vítá ten kliduplný večer před nedělí! A otec praví: Nyní patřím dětem! aA dívka zdoby na zítřek si shání, a měšťák: Slední dech v tom vzduchu kletém! aA zvony: Všechněm mír a požehnání! Jde z práce dělník, v oku plá mu těcha, tak vesele, jak šel by od nevěsty, jde s nůškou dříví žena, ó, jak spěchá! aA děti přijdou vstříc jí na půl cesty. Nad vískou ohně červánků již planou. Teď domů, domů! Vše, co duši hnětlo a pálilo ten týden, všecko stranou, teď v každém oku zaplaň štěstí světlo! 30 Vždyť v tichou noc se skloní večer vlahý Dnes pozdvihnout je k sobě na kolenakolena, naslouchat jejich žvatlání, až chytrá se uzamknou jim očka unavena, v tom klidu hřát se dnes a hřát se zítra! Pak znova v práci žití na bojišti, zas býti pakou, kladivem a žulou, jen těšit se na klidnou chvilku příští a vzpomínati na tu uplynulou! 31