Láska.

Láska.
Co se to dnes se mnou děje, ruka se mi stále chvěje, práce šla mi vždycky lehce a dnes ne a nechce. Co mne zbudil úsvit ranní, myslím stále jenom na nini, a kam zrak se jenom stočí, vidím její oči... – K práci jsem jak k tanci byla, ať jsem žala nebo šila, a dnes každou chvíli klesnu, bdím či bloudím ve snu? Špatně se to vede práci, když se duše někam ztrácí, myslíš-li pak také trochu na mne, zlatý hochu? – 51 Co as moje dívka dělá, hbitá jako zlatá včela, jistě její ruka měkká rosnou trávu seká. Skřivánek si v modru zpívá, ona se tam za ním dívá, ale nad vše půvabněji zní ta píseň její... – Jak se mému hochu vede? Stojí asi v dílně šedé, rudá výheň hoří vzadu jak mrak při západu. A jak rudá výheň září, politou má zlatem tváři, a on buší – třesky! – třesky! jak by to kul blesky. – Potkám dívku. Ptám se stranou, proč má ruku ovázanou. – Ruku, jak jsem ráno žala, jsem si posekala. – 52 Ruku? Je jí věru škoda. Ale divná shoda! Při výhni dnes v téže době, připálil jsem ruku sobě. 53