Den sváteční.

Den sváteční.
Když přijde chvíle oddechu, volných dnů svátečních plesy, ulehnu kdesi do mechu, hluboko zajdu si v lesy. Pod čistou, širou oblohou – skřivánčí píseň v ní jásá – padá mi v duši ubohou slunce a života krása. Přes týden slyším kolem kol stroj jen, jak z hluboka dýše, údery, lomoz, hukot kol, zde je tak tiše, tak tiše! Přes týden dusný páry mrak halí mi shrbenou šíji, na hruď to lehá, slábne zrak – a zde tak sladký vzduch piji! 21 Zde je tak volno. Proč jen zas musím se navrátit zpátky, v pouto dát ruce, proč ten jas volnosti, klidu tak krátký? Za volným pohleď skřivanem, prchá a uniká všemu, v oblaků modře utkaném ztrácí se širokém lemu. Snad se to dozvíš od něho, píseň jak jeho zní mladá, proč dolů s nebe čistého na zemi, do hnízda padá. 22