Když se nástroj rozletí...

A. K. Lešan

Když se nástroj rozletí...
Když se nástroj rozletí, je to radosť slyšeti, jak to zní a zvoní; sladká je to hudba mi, snad i tam pod hrudami steskne se mi po ní. Zvučí to tak vesele do mé dílny setmělé, že se zjasní líce; a jak práce ubývá, nástroj můj se zahřívá stále víc a více. Já nad prostým zjevem tím častokrát se zamyslím při svém díle denním, a jak nástroj pospíchá, jak to zvučí do ticha, táhne to mým sněním: 49 Jak se často proklíná tíha práce jediná, že nás rve a kruší! Však nechť dlaň nám krvácí, přece jenom při práci zahřejem si duši! 50