Tovární zvonek.

Tovární zvonek.
Kdy bledne zář a ticho vůkol, a stín si lehá na příč cest, tovární zvonek, plně úkol, nám hlásá, že je hodin šest. Do dílen našich zní a volá ten jeho vlídný, měkký hlas: Již nechte práce, stavte kola, a ustaň kladiv hlučný ráz! Jdi, lide práce, mdlý a chudý, je večer a jsi prostý pout, teď zapomenout všecky trudy je čas a krbu vzpomenout. Teď pot si setři s vlhké tváře, ta každá krůpěj démant jest, ty’s přes den neměl trochu záře, měj aspoň večer – plný hvězd! 23 Měj úsměv dětí, lásku ženy, měj ruky její vřelý stisk, ať pevný zas a spokojený jdeš zítra, sotva úsvit blysk’! Tak volá zvon, já z dílny vyjdu, v mou duši padá velký klid, a je mi, jak bych všecku bídu měl náhle světu odpustit. A myslím vždy, že bude v žití a v celém světě bídy skon, až každý srdce bude míti as také jen, jak má je zvon. 24