Píseň.

Píseň.
Rád si v dílně zapěji při té svojí práci, ihned to jde živěji, s novou silou, nadějí, a den hned se ztrácí. Ruka sama vesele polétá a pílí, i ty vrásky na čele, rozryté a ztemnělé, rovnají se chvíli. Ach, co pak těm na poli, když se pot jim slívá, skřivánek jim šveholí, až to po všem okolí jak zpěv s nebe splývá! [5] A zde jenom černý strop nad mou hlavou visí, složím nástroj, práce rob – jizba tichá jako hrob, v který lehnu kdysi. Ale dokud písně mám, rád tu práci nesu, přijde mi, jak, nevím sám, jako rosa květinám a jako květ lesu. Kam se trudy poděly, které krev mi třebou? ptám se čil a veselý – písni, zlatý příteli, nevzala’s je s sebou? 6