Píseň strojvodiče.

A. K. Lešan

Píseň strojvodiče.
Jedu s větry o závod na železném oři, on mne nese do dáli přes vody a přes skály, ve dne v dým se zahalí, v noci zrak mu hoří. Bez únavy celý den oddychá a hvízdá, vše jen kmitne kolem nás, tady les a tady sráz, přijdou luka, pole zas, veselá to jízda! Mnohý z lidu na polích v pozdrav rukou mává, myslí: Kéž bych takto sjet mohl celý širý svět, ihned tam a tady hned, až se točí hlava. 11 Ať jedeme kolem vsí, kvetoucími lány, nebo lesy, horami, zpráva letí před námi, ta nás dříve oznámí jako velké pány. Ohnivý jsi, oři můj, síla neudolná, co však spolu jezdíme, poslech’ jsi vždy ruky mé, letěl jsi, můj olbříme, rychle nebo zvolna. Strážné domky míjíme, kolem nich rád jedu, v jednom v zlatu slunečnic zjeví se mi drahá líc, polibků jí na tisíc pošlu při pohledu. Jenom tenkrát zlobí mne oř můj, dívko zlatá; jak rád bych jej zastavil aspoň na pár krátkých chvil, ale nelze, ze všech sil ku předu on chvátá! 12