Slunce v dílně.

A. K. Lešan

Slunce v dílně.
Když mi někdy do dílny zlaté slunce slétne, něco mne tak zabolí, zírám oknem do polí na to nebe modravé, na ty louky květné. Jako moře zvlněn klas do zlata se třpytí – zmlkne chvíli dunivá hudba mého kladiva, myslím, jak je dlouhý den a jak těžké žití. A pak cítím únavu, tělo jako zdrané, ba i perlík pojednou, sotva že jej pozvednou ruce moje nad hlavu, jak se těžkým stane. 17 Ale pak si vzpomínám zase na své děti, jak si hrají před prahem, a po mraku neblahém úsměv už mi přes ústa ze srdce ven letí. Rostou, rostou jako z vod, pracovati třeba, aby práce prokletá nevzala jim za léta, po čem se mi zastesklo pro ten kousek chleba. Aby černý, dusný mrak na čílka jim nesed’ – Bože, jak ten perlík teď jako stéblo, jako sněť, pozvednu jich nad hlavou v jedné ruce deset! 18
Básně v knize Písně z práce:
  1. Píseň.
  2. Píseň o kladivu.
  3. Kamarádi.
  4. Píseň strojvodiče.
  5. Anděl.
  6. Svatební.
  7. Slunce v dílně.
  8. Píseň.
  9. Den sváteční.
  10. Tovární zvonek.
  11. Idylka.
  12. Nad propastí.
  13. V sobotu večer.
  14. Ukolébavka.
  15. Malý obrázek.
  16. Jarní sen.
  17. Modlitba.
  18. Po práci.
  19. Křížek.
  20. Povídka stroje.
  21. Když se nástroj rozletí...
  22. Láska.
  23. Večer.
  24. Pohádka.
  25. Hovor se strojem.
  26. Domovu.
  27. Píseň závěrečná.