Slunce v dílně.

A. K. Lešan

Když mi někdy do dílny zlaté slunce slétne, něco mne tak zabolí, zírám oknem do polí na to nebe modravé, na ty louky květné. Jako moře zvlněn klas do zlata se třpytí – zmlkne chvíli dunivá hudba mého kladiva, myslím, jak je dlouhý den a jak těžké žití. A pak cítím únavu, tělo jako zdrané, ba i perlík pojednou, sotva že jej pozvednou ruce moje nad hlavu, jak se těžkým stane. Ale pak si vzpomínám zase na své děti, jak si hrají před prahem, a po mraku neblahém úsměv už mi přes ústa ze srdce ven letí. Rostou, rostou jako z vod, pracovati třeba, aby práce prokletá nevzala jim za léta, po čem se mi zastesklo pro ten kousek chleba. Aby černý, dusný mrak na čílka jim nesed’ – Bože, jak ten perlík teď jako stéblo, jako sněť, pozvednu jich nad hlavou v jedné ruce deset!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

18. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMÍR. (Antonín Sova)
  2. Dívka smutná. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  3. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  4. SVĚTLO V MÉM OKNĚ (Beneš Grünwald)
  5. Maloměstské výstavy. (Antonín Sova)
  6. C. Jak jdu lesem, polem sám, (Jaroslav Vrchlický)
  7. DOMŮ. (František Kvapil)
  8. Rád bych se modlil rozdychtěnou duší (Jan Evangelista Nečas)
  9. JARNÍ BOUŘE (Antonín Sova)
  10. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)