Večer.

A. K. Lešan

Večer.
Jsem, Bože můj, jak chudý polní květ, dnes voní, zítra nepohřešen zvadá, ach, chraň mne, chraň, jak hledíš na ten svět, kde je mi trýzní, že mám líce mladá, a kde tak mnohý bez své vůle padá! Ó, dej mi, Bože, mnoho, mnoho sil, ať, jak jsem chuda, silna tady stojím, jak byl by mne kdos cestou opustil, než k umučeným vzhlédnu skráním tvojim, já někdy se, můj Bože, chvím a bojím... Chci pracovat až do krve a mdlob a na tvrdé chci ulehati lože, jen trochu lásky do mé cesty stop, a nepocítím v nohou ostřic nože, jak květu z rána slunce dáš, ó, Bože! 54 Kus pravé lásky, věrnou jednu hruď a na ni hlavu večer sklonit moci, s ní dýchat, doufat, trvat buď jak buď, to, Bože, přej mi – spínám dlaň jak k otci – a o tom zdát se dej mi dneska v noci... 55