Domovu.

Domovu.
Mám svůj starý domov rád, chtěl bych za něj duši dát, duši svoji celou, mnohým trudem stísněnou, mnohou ranou zjizvenou, ale vřelou, vřelou! Vím já líplíp, než jiný ví, co to žár je dusivý, že až kroky váznou, co to je, když při práci ret i srdce krvácíkrvácí, a co dlaň mít prázdnou. Domove můj předrahý, jenom trochu odvahy, která se už ztrácí; na tom světě dalekém před Bohem i člověkem máme svoji práci. 60 Nech ti letí nad hlavou mraky s nocí černavou, nech ti zář je hostem, dokud to zde burácí, vesele zní při práci: žijeme a rostem! Jen v té práci kovové spása je, můj domove, a co dál, jsou klamy; na tom světě dalekém dnes tak jako před věkem jsme tu sami, sami. Však ta láska horoucná červánek je budoucna, zasypá tě květem; já tu stojím na stráži a tu lásku odkáži zase svojim dětem! 61