Kamile.
Já dlouho vyhýbal se tvojim svůdným zrakům,
jak koráb lupičům v neznámých končinách,
tvým ústům pikantním, jež skropil cudný nach
jak velké kalichy, podobné rudým mákům.
Já zaslech’ z daleka tvé hrdlo zpívající
jak zvony stříbrné v neznámých závějích,
tys přišla diskrétně, zříc, kterak v rukou mých
se chvějí lilie zlým mrazem zmírající.
A žhavé parfumy kol mojí hlavy táhly,
na březích jezera se hvězdy rozlily
v mdlých stínech večera, jež kraje zalily,
a zlaté akkordy do mého srdce sáhly.
46
Tak spolu žili jsme jak rozpustilé děti
na trávě zelené, jež spala v závěji,
co v duši tisíce nám znělo nadějí
jak zlaté akkordy, jež nekonečnem letí.