Kamile.

Emanuel Lešehrad

Kamile.
Já dlouho vyhýbal se tvojim svůdným zrakům, jak koráb lupičům v neznámých končinách, tvým ústům pikantním, jež skropil cudný nach jak velké kalichy, podobné rudým mákům. Já zaslech’ z daleka tvé hrdlo zpívající jak zvony stříbrné v neznámých závějích, tys přišla diskrétně, zříc, kterak v rukou mých se chvějí lilie zlým mrazem zmírající. A žhavé parfumy kol mojí hlavy táhly, na březích jezera se hvězdy rozlily v mdlých stínech večera, jež kraje zalily, a zlaté akkordy do mého srdce sáhly. 46 Tak spolu žili jsme jak rozpustilé děti na trávě zelené, jež spala v závěji, co v duši tisíce nám znělo nadějí jak zlaté akkordy, jež nekonečnem letí.