Jsem básník bolesti –

Emanuel Lešehrad

Jsem básník bolesti –
Jsem někdy tesklivý a hlavu ve svých dlaních se často oddávám neurčitému snění; jsem někdy veselý a věnce na svých skráních opěvám květiny a líbám světlo denní. A duch můj naučil se na sny pozor dávat ve chvílích ponurých, kdy blesky září v kraje, a lodím zbloudilým na břehu ohni mávat, když maják uhasl a kolem všude tma je. Jsem básník bolesti a utrpení těla, mam věnce z lilijí kol svého mdlého čela a potom korunu posetou drahokamy. A stavím paláce a stavím pyramidy, jsem básník Osudu a básník věčné Bídy, a moje království se pyšní za horami...