Večer.

Emanuel Lešehrad

Večer.
Tak těžké ticho dnes, a v dáli dřímá ves ve svitu hvězd. Po špičkách kráčím ven ze snů svých vyrušen a naslouchám: Za domem slyším hlas, a měsíc náhle zhas’ na západě. Tiše se plížím ven nezvykle uděšen za černou zeď... [27]