Sonet.

Emanuel Lešehrad

Sonet.
(Marii Wolfové.)
Co moje srdce vždycky raní, to není vaše krása snivá, z níž stoupá vůně opojivá, to vaše srdce je, má paní. Já cítím v chvílích milování, jak to, co vaše nitro skrývá, v mých snech a mojí touze zpívá, když hlava má se k vaší sklání. Ach, nemohu přec velet touze, já chci vám zlíbat ústa dlouze a nasytit své lačné snění. Jen to. A pakli ještě chcete, já dám vám co mne nejvíc hněte, svůj život a své utrpení. 40