Můj život.

Emanuel Lešehrad

Můj život.
Můj život pozemský byl smutný, zapjatý, však můj duch blouznivý byl vždycky světlý, smělý, a jeho perutě ku vzletu rozpjaty pod lunou nachovou unyle zrůžověly. Já lásky nepoznal! Můj otec bohatý a matka nemocná nad mojim tělem bděli, já plakal, umíral, jak dřišťál rozťátý, a všechny síly mé pomalu odumřely. 5 A jak jsem býval dřív před lety mlád a statný, tak nyní skláněl jsem svou rozpoltěnou hlavu, a větry truchlivé v mých větvích písně lkaly. Teď ležím v příkopu mdlý, trouchnivý a špatný, mé svěží lupeny mi divé vichry vzaly: A kolem beder svých už cítím růsti trávu.