Konec.

Emanuel Lešehrad

Konec.
Je ticho. Ve vsi hubený pes vyje. U oken dlouho spínaly se ruce. Vychladly duše, zhořkla ironie a srdce netluče už dávno prudce. Vše zničeno, co nebylo lze skrýti, a vítr šeptá vyvětralá slova, za humny slyšet starého psa výti a v každé jizbě pláče jedna vdova. 29 A smutno je, co dosud ještě žije, a sotva že se z polí něco sklidí, jen hubený pes ve vsi zlostně vyje a hryže kosti utracených lidí.