Nad močály.

Emanuel Lešehrad

Nad močály.
Já slyšel šumět hvozdy z dáli, jich píseň jako kletba byla, a zrádné víry dole lkaly, v nichž zapadla má jará síla. Dech mládí. Neurčité chvění. Míst rozespalých teskno chladné. Jsem unaven už září denní. – Nechť moje duše v propast padne!