Vládce smutných.

Emanuel Lešehrad

Vládce smutných.
V pohoří tmavém sedí nad divokou strží ponurý vládce chorých a prokletých duší; na jeho hlavě se černá koruna leskne a v ruce třímá žezlo spletených zmijí. A vždy sem přijdou duše, jež chtějí se kořit s devótní tváří, jež hodna vyžilých starců. Jak hnusní jsou ti starcové s plačícím srdcem, ač v jejich očích chvílemi zaplane vzpoura. 7 Jen seď, ty králi, blaženě na svojim trůně, tvé voje hynou, věsíš svou šedivou hlavu? Nepůjdu k tobě, neskloním do prachu čela. Jdu sám a pyšný. Chci být sám králem a pánem, nestojím o tvé legie, bolesti svadlé! Jen seď. Já vejdu samoten do zahrad lásky!