Vere novo.

Emanuel Lešehrad

Vere novo.
Dnes večer, když jsem kráčel lesem snící, podivné zvuky vzbudily mé smysly... Já vzhléd: a spatřil bílou holubici. a dávné žaly letěly mou myslí. A cítil jsem, jak všechno kolem zraje, jak odkvétá a utváří se v plody, vůněmi zvolna překypují kraje, a v záři slunce shlížejí se vody. 35 A cítil jsem, jak mohutní mé síly. Je rozkvět duše nádherný a dobrý, a v mojich žilách bouřící krev šílí: Dnes mohl bych se pustit v zápas s obry!