Fatum.

Emanuel Lešehrad

Fatum.
Dnes nechce zde juž ani tráva růsti, a stíny bloudí v chodbách vědomí, jež v zelenavé nekonečno ústí, a z koutů houká špatné svědomí. Já bloudím domem s rozcuchaným vlasem a hledím oknem v prostor šedivý, kde zableskne se rudá záře časem a zalká nápěv mdlý a tesklivý. A ticho trapné, ticho vládne všady. Stříbrný měsíc kráčí mými sady. 28