Za soumraku.

Emanuel Lešehrad

Za soumraku.
Mé dumy šílí jako tišší blázni a poletují trudně komnatou a jejich oči mihají se v bázni před pavučinou v síni rozpjatou. A pavouk číhá... kterou nejdřív lapne... teď skok a už se na ni vyřítí. Sny prchají.... Zas vládne ticho trapné: Vidíš, má milá, musíš zemříti!