Z mých starých spálenišť...

Emanuel Lešehrad

Z mých starých spálenišť...
Z mých starých spálenišť se valí dosud dýmy, zdi z pola sesuté s oblouky trouchnivými a tráva sežehlá a spálena je kolem, a vítr tesklivý tu šílí svojím bolem. Teď chtěl bych vystavit nádherný Akropolis s dlouhými síněmi a okrouhlými sály, v nichž by se procházeli hrdí bojovníci a dívky veselé, jež by se všemu smály. Tu byl bych přešťasten: Na trůně bych si hověl a slyšel paiany a slyšel bujné zpěvy a víc bych nepřál si než v chvíli smrti skonat na klíně útěšném té nejkrásnější děvy. 36