Hermíně K.

Emanuel Lešehrad

Hermíně K.
Tak často vzpomínám na chvíle snivé, kdy po nábřeží jsme se procházeli, a hvězdy paprsky nás poházely, a z parků pluly vůně opojivé. Neb smutek, který mého ducha sžírá a ničí štěstí, lásku a mé zdraví, jenž každou vůli, každou radost tráví, mne okovy jak odsouzence svírá. Ó, věřte, šťastna jste, neb kdybyste jen znala můj bol, tu byste za pravdu mi dala, že trpím víc, než mohu slovy říci. Jsem chorý žebrák s vráskovitou lící, jenž šírým světem bez útěchy bloudí a z puklé harfy žalné tóny loudí.